Apple Cup MB 2010
Neděle 19.9.2010 - agility závody Apple Cup (Mladá Boleslav)
Rozhodčí: Antonín Diviš
Maličko netradičně jsme vyrazily na závody v neděli - v Mladé Boleslavi se totiž konal další ročník pěkných závodů Apple Cup spojených s MR teriérů a jelikož se jednalo o oficiální i neoficiální závody, tak jsme poprvé vyrazily závodit v kompletní sestavě 
V Jičíně jsme přibraly do auta Míšu s amstafkou Cherrynkou a vyrazily do mlhavého rána. Již během ranní přejímky se ale naštěstí mlha zvedla a my jsme si tak celý den mohly vychutnávat teplé sluneční paprsky 
Měla jsem trošku strach, jak budu zvládat sledovat situaci na dvou parkurech zároveň, ale naštěstí to bylo všechno bez problémů. Je pravda, že jsem z ranní prohlídky oficiálního jumpingu small musela rychle spěchat na prohlídku neoficiálního běhu agility medíků, ale jak říkám, zvládnout se to dalo a celé závody byly tzv. na pohodu 
Oficiální závody pískal Tonda Diviš, s jehož parkury jsem se mohla seznámit už koncem srpna ve Vysokém Mýtě. Tentokrát ovšem trochu změnil styl a zdálo se mi, že přitvrdil, neboť všechny 3 parkury obsahovaly technické pasáže, se kterými si ne každý poradil - o tom svědčilo i vysoké procento diskvalifikací...
A jak se nám dařilo? Občas z legrace říkám, že Jessinka má v sobě kus teriéra, protože se na parkuru nechová jako typický bígl, a dnes se má slova potvrdila, protože doběhnout v jeden den všechny tři parkury na výbornou, s velkou konkurencí za zády a ještě k tomu na prvním místě, se nám povedlo poprvé zde v Mladé Boleslavi - paradoxně na MR teriérů 
JESSIE
jumping - 1. místo V (tento vychytaný parkur zvládlo doběhnout jen 8 týmů z 30 
)
zkouška SA3 - 1. místo V (za dvojitou skokovkou se točilo zpět a Jess bohužel při doskoku shodila laťku - pořadatelé nám tuto chybičku zapomněli dopsat, takže ve výsledcích byl napsaný čistý běh - nechala jsem to hned opravit, ale i tak to Jessince na 1. příčku dalo )
agility - 1. místo V (Jess mi umí přichystat infarktové stavy - po úžasném běhu se těsně před cílem málem diskvalifikovala na skočce, která se měla jít po tunelové rovince zezadu - tentokrát ale Jessinka vyslechla mé volání a poslušně se zastavila pár milimetrů před skočkou a nechala se navést ve správném směru. Po bezchybném doběhnutí mi několik lidiček gratulovalo, že prý nevěřili, že se Jess v té rychlosti dokáže zastavit - no, já tomu také nevěřila, ale za pokus to fakt stálo )
DENNY
jumping - DIS (Denča se na běh nesoustředila, možná cítila háravku, možná bylo někde na zemi něco dobrého, ale tento běh opravdu nebyl pěkný)
zkouška MA3 - 2. místo VD (Denča běžela krásně, bohužel před cílem skočila zónu na kladině, i když jsem ji "bzdila", jak jen to šlo, a k tomu přibyl nějaký ten bodík za čas)
agility - 6. místo (pozn. dokonce i tým na prvním místě měl už trestné body za čas)
ASHLEY
Ešlík bohužel neběžela naplno, jako běhá na cvičáku. Bylo na ní vidět, jak si všímá hlasité hudby, ruchu kolem parkuru a štěkajících psů (co kdyby si s ní některý chtěl třeba pohrát?).
agility - 9. místo (1 odmítnutí, když minula tunel do U a oběhla ho zezadu )
jumping - 6. místo (1 odmítnutí na skočce - u velkých holek holt už nejsem zvyklá dobíhat až ke skočce a Ešlinka ještě bohužel nejde sama dopředu, takže si to příště musím víc hlídat....)
hra - veselá hra, ve které musel psovod s jablkem v puse, tedy bez mluvení (!), překonat jednoduchý parkur o šesti skočkách a tunelu ve tvaru U. Parkur jsme tentokrát zdolaly bez chybičky, ale předběhli nás rychlejší týmy. Za odměnu jsme si s Ešlinkou snědly červené "závodní" jablíčko hezky na půl
Celé závody se nesly v moc příjemném duchu, žádné zádrhely, žádné kyselé obličeje a vše klapalo tak, jak má. Prostě Boleslaváci patří mezi profíky v pořádání závodů a my se příště opět rády zúčastníme Byla jsem ráda, že se proběhla i Ešlinka, která si většinou na závodech válí šunky, protože nějaký ten měsíc ještě oficiálně závodit nesmí (na oficiálky se totiž smí až od 18-ti měsíců). Domů jsem tentokrát vezla kromě hezkých a hlavně praktických výher i 3 spokojené a unavené bíglice 
PS: A jelikož většinou, když se něco daří, tak se musí na druhé straně rychle něco pokazit, aby se člověk vrátil zpátky na zem, tak i u nás měl závodní den nepříjemnou dohru. Při příjezdu domů jsem si všimla, že mi od pravého zadního kola stoupá hustý bílý kouř - rychle jsem zaparkovala a bleskově vyndala holky z auta, kdyby náhodou začalo kolo hořet..... Naštěstí jsem na to přišla právě v čas a odneslo to jenom spálené brzdové obložení, ale ten strach nikomu nepřeju.... 
