Kvůli přetrvávající sněhové nadílce jsme vděčné za každý trénink v hale, takže jsme uvítaly trénink pro bíglíky, který na Zdobíně zorganizovala Jana Vodvárková a úlohy trenérky se skvěle zhostila Jana Zemková - patří jim za to velký dík Poděkování samozřejmě patří i Martinovi za půjčení haly i za skvělou polévku a Martině za to, že nás dovezla v pořádku tam i zpět. Škoda jen, že o trénink neprojevilo zájem více bíglíků (nebo spíš bíglařů), ale zase na druhou stranu - o co méně nás tam bylo, o to více se běhalo
Během sobotního tréninku jsem se utvrdila v tom, že:
* se stoupající rychlostí Jessinky jsou mé otočky (ať už na čelo či na záda) opravdu hooodně pomalé a budu na sobě muset pořádně zapracovat, abych jí to konečně přestala kazit
* musím být zatím u každé zóny - pokud to nestihnu, je tam úspěšnost dobré zóny tak padesát na padesát
* musím holkám na parkuru víc důvěřovat - kde jsou si jisté, tak je nechat samostatně pracovat (třeba ve slalomu) a naopak jim pomáhat ve složitějších situacích svým vedením a dobře načasovanými povely
* Denča si bohužel na "zdobínský" písek nemůže zvyknout a rozhodla se, že v měkkém písku medíky prostě skákat nebude - když jsem viděla její ztrápený výraz před každou skočkou, tak jsem ji nechala běhat celý den na small, abych jí alespoň trochu vrátila chuť do běhání a vrátila ztracené sebevědomí (do zdobínské haly už ji teď v zimě brát nebudu a raději si počkáme na klasický trénink na trávě)
* z Ešlíka pravděpodobně roste nadějný agiliťáček – o přestávkách jsme spolu poprvé zkusily skákat přes klasické skočky (samozřejmě zatím pouze na small) a Ešlinka mě mile překvapila, protože nic neřešila a hopsala s ohromnou chutí jako zkušený pejsan Ke svým oblíbeným tunelům, boudě a kladině jsme tedy během soboty přidaly i skočky (rovinka, stahování kolem bočnic, osmička na jedné skočce atd.) a pomaloučku i slalom.
No, musím se přiznat, že se mi tentokrát ze Zdobína od té party prima lidiček vůbec, ale vůbec nechtělo
Všechny fotografie od Jany Vodvárkové najdete zde.