Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mistrovství ČR Mladá Boleslav

7. 9. 2008

Na letošní Mistrovství republiky v agility jsem se původně chtěla jet podívat pouze jako divák. Do kategorie MA2 jsme přestoupily až koncem června (těsně před vypršením jednoleté lhůty po splnění „jedničkových“ zkoušek  ), takže jsem ani nepočítala s tím, že by se nám ve dvojkách nějak mohlo dařit. Ale nakonec jsem zjistila, že složitější parkury Denče sedí víc než jednoduché "rovinky", a když se nám na závodech v Jičíně podařilo splnit poslední 4. zkoušku na výborně, tak jsem začala váhat, jestli bychom si to přece jenom neměly jet do Mladé Boleslavi vyzkoušet. Moc mě zajímala ta atmosféra, která na takových závodech vládne, byla jsem zvědavá i na oba zahraniční rozhodčí, na jejich parkury a styl posuzování. Nakonec jsme se s Martinou Černou ze cvičáku (běhá s bíglicí Indy) vzájemně vyhecovaly a na poslední chvíli - těsně před uzávěrkou – jsme se přihlásily a zaplatily startovné  Utěšovaly jsme se, že vlastně už to, že jsme se na takovou velkou událost kvalifikovaly, je velký úspěch, a že ani „být nejhorší z těch nejlepších týmů v ČR“ není žádná ostuda 

 

V úterý před závody jsem si ještě šla sama trošku zatrénovat na cvičák – nanosila jsem si hromadu překážek a postavila zajímavý parkur, který byl plný záludných sekvencí. Cvičily jsme nejrůznější náběhy do slalomu, správné nasměrování do tunelů, dokonce jsem vytáhla i provizorní stůl, kdyby se náhodou na MR objevil. Běhala jsem střídavě s Denčou i Jessie, takže jsem po hodině běhání a poté i uklízení překážek byla úplně vyřízená  Takže jsem si řekla, že do závodů si už dáme pauzu – všechno natrénovat stejně nejde…

 

V sobotu ráno jsme s Martinou a Indy vyrazily do Mladé Boleslavi. Vůbec jsem si nějak nepřipouštěla to, že jedu na Mistrovství republiky - prostě jsem si jela vychutnat závody bez stresu, v pohodě si zaběhat a hotovo. Věděla jsem, že proti těm nejlepším týmům v republice nemůžeme mít žádnou šanci a na posměch okolí, že běhám s tvrdohlavým bíglem už jsem taky zvyklá (dokonce jsem si na jedněch závodech nechtěně vyslechla poznámku od člověka, kterého jsem do té doby obdivovala a vážila si ho, že „bíglům by měl být vstup na parkur zakázaný“ ).

 

První začínal běh agility družstev – s Janou Zemkovou, Zuzkou Tvrzníkovou a Monikou Chvátilovou (s bíglicí Flory Bifi Ček) jsme daly dohromady družstvo s výstižným názvem „No comment“. První dvě závodnice se bohužel diskvalifikovaly, což vyřadilo naše družstvo i ze součtů za víkend, takže my jsme s Denčou nastupovaly s pocitem, že teď už je to fakt jedno, jak zaběhneme. Nakonec jsem byla sama překvapená, jak jsme se s parkurem popraly a nebýt jedné odskočené zóny, tak by to byl super běh. Druhá bíglice doběhla také s jednou chybičkou. Takže bíglí holky nezklamaly a jediné z družstva doběhly 

 

Když jsem viděla parkur pro jumping jednotlivců s velmi záludně postavenými skočkami (hezky v řadě vedle sebe) a houfy diskvalifikovaných týmů, tak jsem se ani neodvažovala odhadnout, jak to zaběhneme. Denča si ale s parkurem hravě poradila, je fakt, že na pár místech jsem málem přišla o hlasivky, abych ji stočila na správnou překážku, ale doběhly jsme čistě (s časovou ztrátou 2,66 s). Z 81 mediových týmů se 41 týmů diskvalifikovalo a my jsme obsadily krásné 18. místo 

 

Odpoledne se ještě běžel speciální závod CACIAg pro pejsky s průkazem původu, tak jsme to s Denčou také zkusily. Opět moc hezký parkur s těžkým náběhem do slalomu, kde většina týmů nasbírala alespoň jeden trestný bodík. Nám se to podařilo taky – Denča v rychlosti minula první tyčku slalomu a naběhla až za druhou, takže jsem si ji musela vrátit na začátek, čímž jsme ztratily drahocenné sekundy. Zbytek parkuru jsme už proběhly bez potíží, ale díky velké časové ztrátě jsme skončily až na 10. místě (i tady bylo vzhledem k obtížnosti parkuru hodně vysoké procento diskvalifikací – z 33 závodníků doběhlo pouze 13 a pouze jeden jediný pejsek doběhl bez trestných bodů, takže si vítězství opravdu zasloužil!)

 

 

V neděli přišel jako první na řadu jumping družstev – Denča zase běžela naplno, bravurně zvládla těžký náběh do slalomu a nakonec jsme vykouzlily jedno odmítnutí, když jsem si ji nedostatečně vyvedla kolem překážky, takže opět moje chyba  V jumpingu družstev skončilo naše družstvo na krásném 8. místě z celkových 18  Alespoň malinký úspěch, ale do součtů za oba dny se naše družstvo stejně díky včerejší diskvalifikaci nedostalo.

 

Blížilo se finále a atmosféra začala pomalu houstnout – agility jednotlivců začínalo od kategorie medium. Hurá, aspoň budeme mít brzy odběháno a pak už si budeme jenom vychutnávat běhy ostatních. Nakonec to ale tak rychlé nebylo, protože se startovalo podle sobotní výsledkové listiny v opačném pořadí (začínalo se od těch závodníků, kteří se v sobotním jumpingu jednotlivců diskvalifikovali). Takže jsme s Denčou nastupovaly až jako 18. od konce Celý parkur nám báječně sednul, dokonce se mi podařilo i „ukřičet“ Dennynku na všech zónách a hlavně jsem zvládla nezapomenout parkur, jak bývá ve vypjatých situacích mým zvykem  Prostě se nám opět podařilo doběhnout čistě (zase s maličkou časovou ztrátou 2,13 s)! Po doběhu jsem měla ohromnou radost, chválila jsem Denču, mazlila se s ní, zasypala jsem ji dobrůtkama a Denča úplně kňučela a kvíkala radostí, jako by sama měla radost, že tak hezky běžela… Když jsem se pak vracela k ostatním z našeho cvičáku, tak jsem jenom zaslechla moderátora, jak hlásí průběžné celkové pořadí – „…. na 2. místě v součtech MA se umístil bígl Dennys s Jitkou Dosedlovou a na 1. místě je prozatím další bígl Hannah Ithaka Bohemia s Petrou Hamtilovou“! Tak to byl opravdu šok! Denča se držela na prvním místě několik dlouhých minut a když zbývalo 9 posledních závodníků (těch nejlepších ze sobotního běhu), tak jsem si hlasitě oddechla – být v první desítce nejlepších, co víc si můžu přát! To je víc, než jsem čekala  Ale potom ještě padaly nějaké ty tyčky, skákaly se zóny atd. Při posledních bězích se rozhostilo kolem parkuru hrobové ticho a každý závodník si vysloužil obrovský potlesk, ať už doběhl dobře nebo ne. Ani nakonec nevím, jak odběhl poslední závodník, mám trošku „okno“. Martina od Indy mi prý třikrát říkala, že jsme s Denčou na 3. místě, ale já to slyšela až napotřetí  Vyskočila jsem a začaly jsme s Martinou skákat a křičet radostí. BÍGL TO DOKÁZAL!!! Brečela jsem štěstím, tiskla jsem k sobě Dennynku a slzy se mi koulely po tvářích. Pan rozhodčí Spolek stál nade mnou a sám nevěděl, co říct… Ani to nejde dost dobře vylíčit, byly to fakt silné emoce – ještě teď se mi lesknou oči, když o tom píšu… Za celý den jsem toho moc nesnědla, tak jsem po odeznění šoku popadla peněženku a vyrazily jsme s Denčou k bufetu – Dennynka spolkla 2 nožky párků a vesele ode mě loudila gyros a hranolky  Žebrání je u nás doma normálně zakázané, ale dnes měla Denča dovoleno vše. Vždyť si to opravdu zasloužila – celý víkend ze sebe vydávala jen to nejlepší. Koupila jsem ještě pár hraček, aby měly doma holky něco nového a vrátily jsme se zpátky k parkuru. Finále běhů small i large bylo úplně stejně dramatické jako u „medíků“. Nikdo neměl nic jisté, dokud nebyl za cílovou čarou… Každý sebemenší neúspěch dával šanci ostatním. Nechtěla bych být v kůži toho, kdo startoval jako poslední s pocitem „buď všechno, nebo nic“.

 

Víkend byl tedy z našeho pohledu zakončený úplně nejlépe, jak to šlo. Dennynka dostala krásný pohár, do kterého se potom doma vešlo moc a moc granulek  a k tomu máme titul 2. vicemistra ČR v agility v kategorii medium (z celkového počtu 81 závodníků z celé republiky!). Úspěch našeho cvičáku byl ještě doplněn o další skvělé výsledky - Martina s Indy byla se svým družstvem „Take it easy“ na krásném 4. místě ze 17 small-družstev a Lucka s šeltičkou Lili si také vyběhala 3. místo v součtech, takže se stala 2. vicemistrem v kategorii small ze 70 závodníků.

 

Náhledy fotografií ze složky Mistrovství ČR Mladá Boleslav