Mistrovství ČR v agility Žamberk
17. 9. 2009
Ani v letošním roce jsme si nenechaly ujít možnost zúčastnit se Mistrovství ČR v agility – tentokrát se ovšem kvalifikovala naše drobná blondýnka jménem Jessie 
Denča totiž od začátku dubna do začátku srpna vůbec nezávodila, protože se věnovala mateřským povinnostem. Po loňském nečekaném mega-úspěchu naší Dennynky jsem se obávala, že letos to bude naopak velké fiasko. Naše diskvalifikace na závodech v Jičíně mé obavy jen potvrdily, ale co, jak se říká, proč to nezkusit.......a Žamberk přece není tak daleko 
Hodně lidí letošní ročník sabotovalo kvůli výběru rozhodčích. Bývalo zvykem, že byli na MČR zváni zahraniční rozhodčí – letos však byli nečekaně určeni rozhodčí z Čech (Zdeněk Spolek, Alice Glöcknerová a Veronika Vostrá). Samozřejmě se zvedla vlna rozhořčení, a tak Klub agility nakonec ještě přizval norského rozhodčího, který dal nakonec celému mistrovství tu správnou šťávu, protože stavěl parkury, které se v Čechách běžně neběhají.
Denča totiž od začátku dubna do začátku srpna vůbec nezávodila, protože se věnovala mateřským povinnostem. Po loňském nečekaném mega-úspěchu naší Dennynky jsem se obávala, že letos to bude naopak velké fiasko. Naše diskvalifikace na závodech v Jičíně mé obavy jen potvrdily, ale co, jak se říká, proč to nezkusit.......a Žamberk přece není tak daleko Hodně lidí letošní ročník sabotovalo kvůli výběru rozhodčích. Bývalo zvykem, že byli na MČR zváni zahraniční rozhodčí – letos však byli nečekaně určeni rozhodčí z Čech (Zdeněk Spolek, Alice Glöcknerová a Veronika Vostrá). Samozřejmě se zvedla vlna rozhořčení, a tak Klub agility nakonec ještě přizval norského rozhodčího, který dal nakonec celému mistrovství tu správnou šťávu, protože stavěl parkury, které se v Čechách běžně neběhají.Od pátku do neděle jsem měla zamluvenou chatičku v kempu na Pastvinách, kde jsme vloni stanovali, a s přítelem a třemi bíglíky jsme tedy hned po práci vyrazily za dobrodružstvím. Původní rezervaci pro 2 osoby a 2 psíky jsem na místě změnila na 2 osoby, 2 dospělé psy a jedno úplně malilinkaté štěňátko, tak nám slečna na recepci nakonec malou Ashley vůbec neúčtovala 
Pro prcka to byla první noc v cizím prostředí, takže mi to dala docela „sežrat“. V noci se budila, kňourala, takže jsme každé 2 hodiny ťapkaly po kempu a hledaly vhodné místo pro loužičku. Ashley se totiž nevyčůrá jen tak někde 
Za celou noc jsem toho moc nenaspala, a tak jsem byla zvědavá, jaké výkony budeme s Jessie na parkuru podávat. Jessinka se naštěstí vyspala o něco lépe než já, protože spala zahrabaná někde hluboko v mém spacáku a v noci ani jednou nevystrčila čumáček 
Pro prcka to byla první noc v cizím prostředí, takže mi to dala docela „sežrat“. V noci se budila, kňourala, takže jsme každé 2 hodiny ťapkaly po kempu a hledaly vhodné místo pro loužičku. Ashley se totiž nevyčůrá jen tak někde Za celou noc jsem toho moc nenaspala, a tak jsem byla zvědavá, jaké výkony budeme s Jessie na parkuru podávat. Jessinka se naštěstí vyspala o něco lépe než já, protože spala zahrabaná někde hluboko v mém spacáku a v noci ani jednou nevystrčila čumáček První běh patřil agility družstev a norskému rozhodčímu (Per Berg Kirkevold) – naše družstvo BÍGLKAVOUŠI (skládající se z Jessinky a 3 kavalírů) se sice nediskvalifikovalo, ale každý pesan udělal nějakou tu chybku (v případě Jessie to byla skočená zóna na kladině), takže jsme se s holkama umístily až na 11. místě z 15-ti družstev.
V druhém běhu už závodil každý sám za sebe – na řadu přišel jumping jednotlivců, který postavila a posuzovala Veronika Vostrá. S Jessie jsme měly startovní číslo 9, díky čemuž jsme šly na start relativně brzy a nestihly jsme okoukat chybičky ostatních. Kupodivu se nám podařilo zdolat všechny kritické momenty a nástrahy parkuru, i když jsem tím Jessinku místy dost zpomalila, ale hlavní je, že jsme dorazily do cíle bez chyb a odmítaček. Dalo to na 20. místo z 58 startujících a rychlost 4,321 m/s není nic, za co bychom se měly stydět.
Jako poslední se v sobotu běžel závod CACIAg určený pro psy s PP. I přesto, že pan rozhodčí Per Berg Kirkevold postavil opravdu záludný parkur, se nám podařilo ho zaběhnout rychle a čistě. Jessinka běžela jako o život a krásně reagovala, prostě z tohoto běhu jsem měla asi nejlepší pocit za celý víkend. Umístily jsme se na krásném 7. místě z 32 startujících, z čehož jsem měla obrovskou radost 
První závodní den byl tedy úspěšně za námi a my jsme mohli vyrazit odpočívat do chatky. Ale to bych nebyla já, kdybych neměla něco za lubem 
Byli jsme totiž domluvení s páníčky našeho Bertíčka, že se můžeme o víkendu přijet kdykoliv podívat. Bertíček bohužel ten den odpoledne dostal při sbírání švestek žihadlo přímo do tlamičky a pravděpodobně to bylo přímo do nějaké žilky, protože měl ošklivou alergickou reakci, takže musel rychle na veterinu na injekci. Pak hodně zvracel a vůbec mu prý nebylo dobře 
Zvažovala jsem, jestli mám vůbec holky brát z auta a jestli nemám jít na chvilku na návštěvu jen já, ale Bertíkovi páníčci mě přemluvili, abych vzala celou smečku, že prý to třeba Bertíkovi udělá dobře. A měli pravdu – než jsme přišli, tak Bertík prý jen bezvládně ležel, ale jak viděl maminu, tetku a sestřičku, tak najednou ožil, začal mávat ocáskem, začal běhat, hrát si s Ashley a prostě z něj byl ten veselý Bertík, jakého všichni známe 
Spadnul mi kámen ze srdce, protože přede mnou běhal ten nejspokojenější pejsek pod sluncem Jsem ráda, že se mu páníčci věnují, cvičí s ním poslušnost, a že mu také odpustí i nějaký ten prohřešek (třeba, když se svými zoubky zakousne do něčeho, co není ke kousání určeno). Mockrát jim děkuji, že se o Bertíčka tak dobře starají, a děkuji i za vřelé přijetí a krásné fotečky
Byli jsme totiž domluvení s páníčky našeho Bertíčka, že se můžeme o víkendu přijet kdykoliv podívat. Bertíček bohužel ten den odpoledne dostal při sbírání švestek žihadlo přímo do tlamičky a pravděpodobně to bylo přímo do nějaké žilky, protože měl ošklivou alergickou reakci, takže musel rychle na veterinu na injekci. Pak hodně zvracel a vůbec mu prý nebylo dobře Zvažovala jsem, jestli mám vůbec holky brát z auta a jestli nemám jít na chvilku na návštěvu jen já, ale Bertíkovi páníčci mě přemluvili, abych vzala celou smečku, že prý to třeba Bertíkovi udělá dobře. A měli pravdu – než jsme přišli, tak Bertík prý jen bezvládně ležel, ale jak viděl maminu, tetku a sestřičku, tak najednou ožil, začal mávat ocáskem, začal běhat, hrát si s Ashley a prostě z něj byl ten veselý Bertík, jakého všichni známe Spadnul mi kámen ze srdce, protože přede mnou běhal ten nejspokojenější pejsek pod sluncem Jsem ráda, že se mu páníčci věnují, cvičí s ním poslušnost, a že mu také odpustí i nějaký ten prohřešek (třeba, když se svými zoubky zakousne do něčeho, co není ke kousání určeno). Mockrát jim děkuji, že se o Bertíčka tak dobře starají, a děkuji i za vřelé přijetí a krásné fotečky Druhou noc v chatce už Ashley zvládla v pohodě – jednak byla unavená z rušného závodního dne, ale hlavně byla ulítaná ze setkání s Bertíčkem, takže se za celou noc ani jednou nevzbudila...
V Žamberku nás čekal jumping družstev a rozhodčí Veronika Vostrá. Jumping byl zajímavý a doběhly jsme ho celkem bez problémů. Naše družstvo se díky bezchybným běhům umístilo na krásném 5. místě z 15-ti a v celkových součtech nám to dokonce dalo na 6. místo!
Potom už šlo do tuhého – agility jednotlivců začínalo kategorií medium. Moc jsem si medíkový parkur od Alice G. nebrala do hlavy, protože jsem si myslela, že pro small bude postaveno něco jiného. Ale to byla chyba. Alice totiž stejný parkur nechala i pro smolíčky, takže jsem z toho nebyla moc nadšená. I když – parkur to nebyl ošklivý, to určitě ne, řekla bych, že odpovídal svou složitostí klasickým trojkovým zkouškám (složitý náběh do slalomu, proplétání mezi skočkami a plno chytáků). Poté, co jsme zvládly prvních šest překážek i těžký náběh do slalomu, jsme vyčarovaly odmítačku na 8. překážce, kterou byl tunel ohnutý do U. Jessie do něj vběhla a vykoukla zpátky ven, jestli jsem jako opravdu myslela zrovna tuhle díru Když jsem udělala krok směrem k ní, abych jí tam poslala znovu, tak se Jessie sebrala a vyběhla na vedle stojící houpačku, takže DIS. Úplně zbytečná diskvalifikace a ještě k tomu ve finále 
Ale co se dá dělat, přece se kvůli tomu svět nezboří... Doběhly jsme si zbytek parkuru a byly jsme obě rády, že je to za námi Jessie mi po celý víkend dělala radost, běhala nádherně, tak proč bych jí měla něco vyčítat. Ona přece nechápe, co je to FINÁLE. Byli tam ovšem i tací, kteří to brali strašně moc vážně a dokázali se na svého psa ošklivě rozzlobit a někteří se dokonce v případě neúspěchu téměř psychicky hroutili. Pevně doufám, že takhle nikdy nedopadnu, doufám, že budu běhat i nadále pro radost a nebudu svého psího kámoše považovat za nástroj, který mi pomůže se nějak zviditelnit. Agility je přece zábava
Když jsem udělala krok směrem k ní, abych jí tam poslala znovu, tak se Jessie sebrala a vyběhla na vedle stojící houpačku, takže DIS. Úplně zbytečná diskvalifikace a ještě k tomu ve finále Ale co se dá dělat, přece se kvůli tomu svět nezboří... Doběhly jsme si zbytek parkuru a byly jsme obě rády, že je to za námi Jessie mi po celý víkend dělala radost, běhala nádherně, tak proč bych jí měla něco vyčítat. Ona přece nechápe, co je to FINÁLE. Byli tam ovšem i tací, kteří to brali strašně moc vážně a dokázali se na svého psa ošklivě rozzlobit a někteří se dokonce v případě neúspěchu téměř psychicky hroutili. Pevně doufám, že takhle nikdy nedopadnu, doufám, že budu běhat i nadále pro radost a nebudu svého psího kámoše považovat za nástroj, který mi pomůže se nějak zviditelnit. Agility je přece zábava 