Zlatá překážka Hradec Králové 2010
Přestože od minulého ročníku závodů Zlatá překážka (říjen 2009) neuplynulo ještě ani půl roku, už tu byl další ročník - tentokrát se totiž závody konaly netradičně na jaře. Všichni závodníci byli po zimě natěšení na závody na travnaté ploše, proto byla většina z nás nemile překvapena, že byl jeden parkur postaven v hale a jeden na "placu" před halou. Kdo měl více psů a závodil ve více velikostních kategoriích, tak měl docela problém všechno stíhat a neustále musel kmitat mezi parkury. Myslím, že pořadatelé mohli alespoň na svých stránkách závodníky předem upozornit, že nebudou parkury postavené jako vždy vedle sebe, a hlavně na to, že se bude část běhů odehrávat v hale na písku a závodníci by si měli vzít odpovídající obuv....
V týdnu před závody se ještě řešilo, jestli se závody vůbec budou konat kvůli letecké nehodě polského prezidenta.... Vyhlášení státního smutku v ČR se ale nakonec nekonalo a jako "den smutku" byla určena sobota, takže všichni uctili památku obětí nehody v pravé poledne minutou ticha - dokonce i psi přestali na chvíli štěkat, jako by tušili, že jde o vážnou věc...
Osobně jsem řešila ještě jedno dilema, a to jestli nemám ze závodů odhlásit Denču, která měla v půlce týdne žaludeční potíže a necítila se nejlíp. Nasadila jsem jí dietu a v pátek už byla zase v pohodě, tak jsme to prostě riskly. Nakonec jsem byla ráda, že jsem se tak rozhodla, protože Denča byla celý víkend úplně v pohodě, běhala s obrovskou radostí, neměla ani jednu diskvalifikaci a byla prostě úplně super 
Jako odměnu jsem s sebou tentokrát měla kuřecí řízeček, který na nás vždy čekal po doběhu, takže motivace pro Denču byla veliká 
V sobotu byla dvakrát na bedně ve zkouškách MA2 - jednou druhá a v druhých zkouškách dokonce vyhrála! A jaké bylo moje překvapení, když jsem v neděli při vyhlašování celkových součtů MA2 slyšela své jméno - Denča se umístila na krásném 2. místě! Většinou říkám, že se Denča umístila líp než Jessinka díky menší konkurenci v mediích apod., ale tentokrát musím uznat, že si "bednu" právem zasloužila, protože odváděla opravdu vyrovnané výkony 
Jessinka byla tentokrát hned od rána nesoustředěná - štěkala, chvilku neposeděla, nechtěla čekat v odložení, prostě se tak moc těšila na parkur, až jsme se hned v prvním běhu diskvalifikovaly a tím pro nás skončila šance na umístění v součtech 
Ale co, aspoň jsem pak běhala s tím pocitem, že už není co zkazit 
Nejvíc ze všech běhů se nám povedla asi první nedělní zkouška SA3, kterou jsme zaběhly bezchybně a vyneslo nám to 2. místo. Tato zkouška opravdu nebyla jednoduchá, a tak jsem pyšná, že jsme se s ní dokázaly poprat a máme tím splněnou kvalifikaci na letošní Mistrovství ČR.
Tentokrát náš jičínský cvičák reprezentovalo nezvykle hodně závodních týmů - kromě Duškových a Martiny se Zlatkem zde hájily naše cvičákové barvy i další závodnice Olina s Aschou, Zuzka s Abby, Markéta s Chessie a Vendula s Izzi, která byla dokonce hned 2x na bedně! Gratulujeme! Chtěla bych všem poděkovat, že mi pomáhali s venčením holek během zkouškových prohlídek a Martině opět patří velký dík za luxusní odvoz sharanobusem 
Závody byly pěkné, počasí nám přálo a místní kantýna s vynikajícími palačinkami si také zaslouží pochvalu. Škoda jen, že se závody neobešly bez pár zbytečných nedorazů - třeba nedělní 4-minutová prohlídka pro kategorii small, kdy si závodníci po 4 minutách ani nesměli dojít parkur do konce a museli okamžitě opustit plochu v rámci úspory času Bylo to maličko jako provokace, protože poté si závodníci kategorie medium mohli vychutnat prohlídku celých 10 minut. Pak se ještě přihodila druhá věc, která se bohužel týkala přímo mě - v neděli jsem v hale šla na start posledního běhu s Denčou v MA2 a na druhém venkovním parkuru byla v tu chvíli vyhlášená prohlídka zkoušky SA3. Organizátorům jsem nahlásila tento "střet zájmů" a sami mi navrhli, ať si odběhnu parkur v hale a parkur SA3 si prohlédnu až s kategorií MA3, která měla mít prohlídku poté. S Denčou jsme zaběhly hezký parkur a když jsem se s ní vracela na místo, tak za mnou přišli organizátoři, že si mám jít honem prohlédnout trať, abych je pak prý nezdržovala 
Super, nevydýchaná z předchozího jumpingu s myšlenkami úplně někde jinde jsem letěla na prohlídku a 3x jsem si parkur v rychlosti prošla. Ani poté jsem si ho ale nepamatovala, ale když jsem viděla stepující rozhodčí a otrávené obličeje organizátorů, tak jsem to prostě nechala být a šla jsem si rozcvičovat Jessinku. Věděla jsem předem, že tohle nedoběhneme a bylo mi to vůči Jessie líto, protože ona ze mě tu nejistotu cítila. Nakonec jsme zaběhly se 2 odmítačkami (jedna mojí chybou u skočky), takže to nebylo tak hrozné. Druhá odmítačka byla při vedení na houpačku (psovod za kladinou, pes vybíhal z tunelu, který byl napříč pod kladinou) - Jessie vyběhla správně na houpačku a zastavila se, protože jsem byla ještě za kladinou. Volala jsem houpýýýý, ale Jess stejně seskočila dolů a naskočila znovu, protože si chtěla ověřit můj povel. Když jsem doběhla, tak se na mě naši "cvičákovští" sesypali, že jsem neměla volat povel pro houpačku, že by tam Jess šla sama, že jsem tam měla udělat tohle nebo támhleto..... Musím se přiznat, že mě to v tu chvíli vytočilo a byla jsem na ně nepříjemná, za což se omlouvám 
Co by bylo, kdyby..., těžko říct, ale pokud bych neřekla povel a Jess by si myslela, že houpačka není houpačka, ale kladina, tak by to také nemuselo dopadnout dobře a ještě by se mohla zranit. Pokud bych šla daný parkur znova, tak bych prostě opět stejný povel použila... Už to, že Jess na houpačku naběhla sama považuji za velký úspěch, protože to se nepodařilo ani mnoha vyběhanějším týmům
