Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zlatá překážka Hradec Králové

23. 11. 2008
Letošní agiliťáckou sezónu jsme jely zakončit do Hradce Králové, kde se ve sportovní hale Slavie konal slavnostní 10. ročník závodů Zlatá překážka. Pro Jessinku to byly úplně první halové závody v životě, pro Dennynku to byla druhá premiéra. Už v předvečer závodů u nás začalo hustě chumelit a do rána napadalo docela dost sněhu (a v noci ze soboty na neděli dokonce ještě víc). Naštěstí jsem po oba dny nemusela řídit, protože nás vezla Káťa od králováka Matěje – tímto jí ještě jednou moc děkuju, že nás v té sněhové kalamitě v pořádku dopravila tam i zpátky 
 
Na místo jsme dorazily s dostatečným časovým předstihem, a tak si holky ještě mohly venku trošku poběhat s ostatními pejsky. V Hradci Kr. ovšem mohou chodit psi pouze na vodítku (pobíhání na volno není povoleno), takže to bylo jejich poslední proběhnutí bez zamotaných vodítek  Po celý den se totiž kolem sportovní haly procházeli pánové v uniformě a tvářili se nesmírně důležitě 
 
Závody přijel pískat Petr Rybář a Tomáš Glabazňa (SK), běhalo se na dvou parkurech a hned ráno se začínalo zkouškami. Na jednom parkuru probíhaly zkoušky jedničkové a na druhém dvojkové. Někomu to bylo šumák, ale já jsem jenom pendlovala z jednoho parkuru na druhý. Skončila prohlídka „dvojek“ a já mazala rovnou prohlížet „jedničky“. Běhy Denči a Jessinky se mi taky nádherně střídaly  Ještě teď se divím, že jsem si ani na jednom parkuru nespletla cestu a nezabloudila jsem. Navíc už týden neúspěšně bojuji s chřipkou (na marodění a válení se v týdnu nějak nezbyl čas), takže jsem měla co dělat, abych všechny běhy mezi záchvaty kašle a s plným nosem udýchala. A  když jsem se připravovala na svůj třetí sobotní běh (druhý běh s Jessinkou), tak se mi ještě navíc odlepila vroubkovaná gumová podrážka u pravé boty a já musela po zbytek dne běhat s úplně hladkou podrážkou, která při každé změně směru nádherně podkluzovala  Sobotní odpoledne bylo zpestřeno soutěží 4-členných družstev, která probíhala formou štafety. Celá sobota byla potom ještě labužnicky završena ohromným slavnostním dortem k 10. výročí závodů, ze kterého dostal každý závodník pořádný kus (moje holky ochutnaly samozřejmě taky )
 

Jessinka běhala po celý víkend moc hezky a dokonce se o ní šuškalo, že je to „nejrychlejší bígl ve střední Evropě“, ale díky jejímu nadšení a vysoké rychlosti dělala zbytečně velké oblouky a bohužel i zbytečné chybičky. Jednou zmastila kruh (hupsla mi ho vedle a já ji musela vracet, takže jsme měly velkou časovou ztrátu) a jinak jsme bojovaly především se zónami na kladině  Houpačku a áčko si většinou ještě ohlídám, ale na kladině je Jessie jako střela. V sobotu si Jess vybojovala krásným čistým během 3. místo ve zkouškách SA1 A k mému velkému překvapení se nakonec stala celkovým vítězem kategorie SA1 v součtech sobotních a nedělních běhů agility a jumping (1. místo z 22 týmů). Na bedně téměř ani nebyla vidět za velikým 18-tikilovým pytlem krmení, tak jsem ji musela vzít do náruče, aby bylo i na fotkách vidět, kdo že to vlastně vyhrál 

 

Denča narozdíl od Jessie hodně „řešila“ povrch, na který není na parkuru zvyklá. Při rychlejších obratech jí to na koberci klouzalo, a tak se bála pořádně se rozběhnout. Musela jsem ji hodně povzbuzovat, ale stejně se mi ji nepovedlo zrychlit tak, jak běhá na trávě. Díky tomu jsme bohužel nasbíraly dost trestných bodíků za čas. Ale jinak kromě jednoho chybného náběhu do slalomu v posledním běhu neudělala Denča za celý víkend jedinou chybičku – žádná shozená laťka, žádná odskočená zóna, prostě 5 běhů ze šesti bylo čistých. Jako by Dennynka věděla, že za každý bezchybný běh dostávají závodníci malou kokardu a pejskové výbornou žvýkací tyčinku  V nedělních zkouškách MA2 si Denča vyběhala krásné 2. místo a v závěrečných součtech MA2 na nás zbylo 5. místo (z 13 týmů), a to také není k zahození 

Obrazek

Myslím, že letošní závodní sezónu jsme ani lépe zakončit nemohly. Za celý víkend jsme neměly ani jednu diskvalifikaci, běhaly jsme všechny tři s velikou chutí a dokonce jsme byly za odměnu třikrát na bedně  Domů jsme se vrátily nejen s krásným pohárem, 21 kilogramy kvalitních granulek, ale především s příjemným pocitem ze společně stráveného času. Teď holky nechám trochu odpočinout, vynecháme tréninky a budeme si užívat velké sněhové nadílky, kterou nám o víkendu nachystala „paní Zima“ 

Obrazek