Vítejte na stránkách 3 bíglích agiliťaček

Když jsem dělala vloni zkoušky ZOP s Jessinkou, tak jsem si nějak neuměla představit, že by tyto zkoušky mohla zvládnout i tvrdohlavá Denča. Ta měla ale před rokem stejně v době zkoušek už plné bříško štěňátek, takže pro ni tyto zkoušky ani napadaly v úvahu, ale říkala jsem si "třeba za rok..." Když Janik Vodvárková naplánovala červencový termín zkoušek v Lomnici nad Popelkou, což je jen kousíček od našeho domova, tak jsem se prostě přihlásila a začalo se trénovat. A když už, tak už.... - přihlásila jsem i Jess na zkoušku ZPU-1...

 

Cvičily jsme doma na zahradě i na cvičáku, ale vždy jen po krátkých chvilkách, abych holky neztratily chuť pracovat. U Jessinky se mi ale bohužel nepodařilo vzbudit zájem o aport - raději ho označí čumákem nebo packou, zalehne, nebo vyštěká, ale do pusiny ho prostě nevezme, princezna jedna  Zkoušela jsem snad milión předmětů (od dřevěného aportu, přes vycpanou ponožku, až po zástupy plyšáků) i nejrůznější fígle (zašité voňavé dobrůtky do plyšové činky, aport potřený mastným salámem či smradlavým romadůrem atd.), ale bohužel bezvýsledně... Když jsem viděla, že bych tím stresovala sebe i Jess, tak jsem ji raději ze zkoušek odhlásila - netvrdím, že to vzdávám, jen bude potřeba na přípravu více času, než jsem si původně myslela 

Ale teď zpátky k Dennynce - cvičila jsem s ní sama, takže jsem netušila, jak se bude chovat během skupinových cviků. Dva týdny před zkouškami jsme si zacvičily na kurzu poslušnosti pro štěňátka a mladé pejsky u nás na cvičáku a tam mi Denča dodala odvahu, že by to možná i šlo, protože se moc snažila  Stačí dopilovat přesnější usedání k noze při obratech na místě (hlavně vlevo vbok nám dalo hodně zabrat) a především povel "vstaň" a "volno", který mi dělal problémy už vloni u Jessinky... Opět jsem se přesvědčila, jak rychle letí čas, když něco nestíháte  I když jsme cvičily tak nějak průběžně od jara, před zkouškami jsem stejně měla pocit, že nic neumíme, a že se musí vše docvičit na poslední chvíli....

 

Sobota až úterý před zkouškami - co čert nechtěl, na konci června jsme musely naše cvičení na několik dní přerušit, protože to Denčin zdravotní stav nedovolil. Ale co, nějak bylo, nějak bude, zdraví je přece přednější než nějaká zkouška, a když mi na zkoušce neuteče z odložení, tak bychom to snad aspoň na tu "dobrou" mohly dát...

 

Ve středu před zkouškami se Denče poprvé v životě povedl povel "vstááááááň", aniž bych jí tahala za vodítko, lákala na mňaminu nebo šimrala pod břichem  To bylo radosti! No, hurá, tak třeba si to do zkoušek zapamatuje, když si to ještě párkrát zopakujeme....Povel "volno" nám ale pořád moc nešel - na louce a v lese perfektní provedení, ale na cvičáku ani za zahradě to prostě pořád nějak nešlo...

 

Ve čtvrtek před zkouškami jsem byla domluvená s Janikem, že se sejdeme v Semilech a ještě spolu a s jejím Zipem a Lopuchem trochu pocvičíme. Půl osmá večer to jistila, bylo už o něco menší vedro než přes den, a tak jsme vyrazily do parku. Tam nám chvíli dělal společnost jakýsi naháč z Jizery, který se tam přišel vykoupat a zpovzdálí sledoval náš výcvik  Denču ale zajímalo spíš čmuchání, protože v parku se povalovalo tolik věciček, drobků a papírových obalů, že to přece musela všechno prověřit, ale i tak to cvičení nebylo až tak hrozné. Obraty na místě už byly také o něco lepší, a když jsem viděla Lopuškův elán do cvičení a "chuť", se kterou cviky prováděl, tak jsem si říkala, že ta Dennyna na tom vlastně není tak špatně  Díky Jani, že sis na nás našla čas, a že vůbec takovéhle akce pro všechny bíglíky pořádáš

 

V pátek probíhaly první zkoušky pro "nebígly", tak jsem se jela podívat, jak to bude probíhat a jak vlastně ten lomnický cvičák vypadá. Je to ostuda, že coby pejskařka a rodilá lomničanda jsem nikdy na tomto cvičáku nebyla  Byla jsem mile překvapená krásným areálem s výborným zázemím - ostatní cvičáky mohou těm lomnickým jen tiše závidět. Ale teď zpátky ke zkouškám. Páteční zkoušky probíhaly v přátelské atmosféře, nikdo nedostal od pana rozhodčího Baudyše nic zadarmo, ale i přesto snad nikdo neodjížděl naštvaný nebo zklamaný. Každý prostě dostal hodnocení, které si za svůj předvedený výkon zasloužil...

 

A najednou tu byla sobota, den našich bíglích ZOP. Nebudu sem psát, že jsem nebyla nervózní, že mi nebylo divně od žaludku, to bych fakt lhala. Měla jsem nerva, protože jsem nevěděla, jak se bude Denče chtít cvičit v dalším horkém slunečném dnu, zda při cvicích bez vodítka nechytne nějakou stopičku, nebo jestli si třeba nepůjde s někým hrát... S Denčou to totiž není tak jednoduché - na cvičení nesmí být mokro (to si lehá s velkou nechutí), nesmí být ani příliš velké vedro (to zase po lehnutí nechce vstát) a také nesmí být kolem žádné žrádlo či pach háravky  Když jsem pak ještě viděla, jak v první dvojici jeden bíglík nevydržel v odložení a utekl si s Denčou hrát a poté se místo chůze u nohy běžel s nadšením vykoupat do blízkého rybníčku "žabníčku", tak jsem začala propadat panice  Na řadu jsme s Denčou šly jako třetí dvojice s nebíglem (borderákem) Colinem a jeho paničkou Ladou, která byla po celou dobu zkoušek úžasně klidná a ještě stihla uklidňovat i mě (díky Ladííí  ). Podle dohody šel Colin nejdřív na odložení a já s Denčou jsme nastoupily na cvičení. Povel "volno" se nám bohužel úplně nepodařil - Denča se hned napoprvé sice kus vzdálila, ale po chvíli se sama otočila a vracela se zpátky ke mně, takže jsem musela povel zopakovat a bodíky šly dolů... Ostatní cviky ale prováděla moc pěkně, dokonce i obávané "vstaň" zvládla na jedničku, takže ze mě nervozita trochu opadla. Následovalo dlouhodobé odložení, které jsme naštěstí taky zvládly bez problémů. Ufff, a půlka zkoušky je za námi, teď jen nezkazit ten zbytek. Sluníčko přidávalo na intenzitě a na Denče jsem viděla, jak ji začíná být horko. Poslední dobou teplo těžko snáší, takže jsem ji polévala kožich vodou, aby se trochu ochladila. Na to horko jsme ale i skupinové cviky zvládly dobře a chůze po nepříjemném materiálu a přenášení cizí osobou už byly jen jako závěrečný bonbónek. A máme to za sebou! Nevím, jestli si oddechla víc Denča nebo já, ale obě jsme byly rády, že je to za námi. Denča si konečně mohla pohrát s Colinem, který se o ni celou dobu ucházel, a tak si spolu trochu polítali a poblbli. Potom přišel pan rozhodčí, že by potřeboval ještě 3 bíglíky, aby mu nastoupili, protože mají stejný počet bodů a on musí zadat pořadí kvůli předání pohárů od Beagle Clubu. Toníček, Qwina a Denča tedy nastoupili a předvedli pár obratů na místě - Toníček byl vyjančený z jedné háravky, takže už poslušnost odmítal, a Denča byla utavená z tepla a z lítání s Colinem, takže když na povel lehla, tak už nechtěla vstát ani si sednout a ležela jako placka, povel nepovel  Nakonec tedy pohár za první místo dostala mladá fenečka, které teplo tolik nevadilo, Denča dostala pohár za 2. místo a Toníček za 3. místo = důležité ale je, že všichni obdrželi shodně krásných 96 bodů s hodnocením "výborně". Zkoušku složili kromě výše zmíněného rozverného bíglíka všichni, takže bíglaři opět dokázali vyvrátit ty zlé řeči o tom, že se s bíglem nedá pracovat, a že je neposlušný a neovladatelný...

 

Zkoušky jsou za námi, Denča ukázala, že když se jí chce, tak opravdu umí, a já jsem docela zvědavá, jestli se mi někdy podaří na ZOP-ky připravit i to naše poslední nejstřelenější torpédko ve smečce, které si zatím bláhově myslí, že člověk je na světě pro to, aby si z něj bígl mohl dělat legraci  No, uvidíme, co si o tom myslíš, Ešlinko???