Setkání štěňátek - červenec 2010
Na léto jsem plánovala setkání našich štěňátek, abych je mohla po dlouhé době pomazlit a také, abych omrkla, jak vyrostli. Největším problémem bylo najít takový termín, který by se hodil všem - je doba prázdnin, dovolených a k tomu ještě agiliťácká sezóna v plném proudu....
Nakonec jsme se domluvili na sobotě 24.7.2010, která se hodila všem kromě páníčků od Ájinky a Angela. Byla jsem celá natěšená, až ty Denčiny robátka uvidím, a očima jsem v sobotu ráno rozháněla černá mračna, která se na nebi honila. Když pak dopoledne zazvonil mobil a páníček od Bertíka se omluvil, že dnes nepřijedou, že u nich leje jako z konve, tak jsem měla skoro slzy na krajíčku. Fredíkovci na tom byli podobně, tak nezbylo nic jiného, než setkání odvolat a počkat, jestli se do druhého dne trochu vyčasí. Paradoxem bylo, že kolem 13. hodiny u nás pršet přestalo a já si vyčítala, že jsme to přece jen neriskli, protože nakonec bylo hezky, kaluže vyschly a dalo se i sedět venku 
Druhý den, v neděli, ale bylo počasí už příjemnější, a tak našemu setkání nic nestálo v cestě. Jako první dorazil prvorozený Bertík se svou lidskou smečkou - dostala jsem od něj na přivítanou pořádně vlhkou pusu a Ešlinka, Denča i Jessinka se mohly zbláznit radostí, když viděly, kdo k nám přijel na návštěvu 
Ešlinka měla dokonce tak velikou radost, že z toho začala hárat 
Z Bertíka vyrostl opravdu nádherný pes, má krásnou postavu a je na něm vidět, že se mu páníčci hodně věnují 
Za chvilku dorazil i černoušek Fredík a po něm i melírovaná Ódrynka, která nás hned na uvítanou pořádně seštěkala 
Fredík asi opravdu sebral všem štěňátkům všechnu barvu, protože má stále krásně tmavý kožíšek a moooooc mu to sluší, i když by potřeboval alespoň kilčo shodit, aby z něj byl opět "švihák lázeňský". Ódrynka je také krásná fenečka a malá neposeda, a ona naopak potřebuje něco málo přibrat, což při bíglí žravosti jistě nebude problém 
Bylo moc hezké sledovat celou smečku, jak bezstarostně lítá po zahradě, brouzdá se v potůčku a hraje si. Vždyť to už bude brzy rok, co mrňousové odešli do nových domovů, tak si měli jistě o čem povídat, stejně jako jejich páníci Zasmáli jsme se historkám, které se dají s bíglem zažít, prckové ukázali, co už umí (pokud se jim teda zrovna chtělo a neměli na práci něco důležitějšího, jako třeba čmuchání k hárající Ešlince, viď Bertíku a Fredy ) a pak jsme se šli s celou smečkou projít na místní zříceninu hradu Kumburk. Na závěr ještě trochu lítání po zahradě a potom už bohužel nastal čas loučení. Každý mrňous si od nás odvezl pískací hračku a nějaké ty dobroty na to "domácí žvýkání" Odpoledne uteklo jako voda a já se už teď těším na příští setkání Mockrát děkuji všem, že k nám vážili dlouhou cestu, a že jsem si díky nim mohla pomuchlat "naše miminka". Díky Vám všem za to, že se o ně tak dobře staráte a doufám, že se zase všichni brzy potkáme 
Malou fotogalerii najdete na rajčeti a jelikož jsem dostala CD s novými fotkami od Bertíka, tak se můžete podívat i na jeho galerii 
