Vítejte na stránkách 3 bíglích agiliťaček

Sobota 11.6.2011 - Klubová výstava Beagle Clubu ČR (Zbraslav u Brna)

Rozhodčí: Maureen Henningsson-Dundas (Francie)

O tom, jestli jet či nejet na velkou klubovku jsem se rozhodovala neuvěřitelně dlouho. Jednak mi termínově vycházela do plánované rodinné oslavy a pak jsem se tam také neměla jak dostat, protože na dlouhou cestu do Brna se svým autem-starouškem nemám odvahu... Naštěstí jsem v dubnu na Pojizerské výstavě v Mladé Boleslavi poznala prima človíčka - Janu - a slovo dalo slovo a my se domluvily, že na klubovku vyrazíme společně  Byla jsem moc ráda, protože bez ní bych musela tuto akci odpískat a tentokrát bychom přišly o hodně...

Páteční večer před výstavou jsem strávila na schůzi obecního zastupitelstva v místní hospůdce, a tak jsem se do postele dostala až někdy kolem jedné hodiny. Spala jsem necelé dvě hodiny a ve 3 hod.  už netrpělivě zvonil budík a muselo se vstávat, protože na pátou hodinu jsme měly s Janou domluvený sraz v Jičíně. Vše se naštěstí zvládlo, cesta utíkala bez nějakých větších zádrhelů (až na mírné zakufrování díky mým "skvělým" navigačním schopnostem ) a do Zbraslavi u Brna jsme dojely včas, takže zbyla spousta času na venčení. Přihlášenou jsem měla jen Ešlinku, ale jelikož jsem doma neměla pro holky hlídání, tak jsme jely na výlet v kompletní sestavě.

S malým zpožděním se začalo posuzovat - tentokrát byli pozváni rozhodčí z Francie (kteří jsou ovšem původem z Anglie). Paní Maureen Henningsson-Dundas posuzovala všechny feny a pan Roger Henningsson-Dundas všechny psy. Paní rozhodčí byla velmi příjemná dáma a k psům i vystavovatelům se chovala moc hezky. Když nějaký začínající handler udělal něco špatně, tak se nemračila, nebyla nepříjemná, ale s úsměvem ukázala, co po něm vlastně chce. Zajímavé bylo, že na této výstavě nebyl ani jeden bíglík ve třídě štěňat a dorostu, takže se začínalo rovnou třídou mladých. Přišlo mi, že to uteklo strašně rychle a už jsme s Ešlinkou nastupovaly do kruhu ve třídě otevřené. V pořadí jsme byly druhé a celkem bylo přihlášených 22 fen, přičemž Ešlík byla druhá nejmladší - když jsem to v katalogu viděla, tak jsem zalitovala, že už nepatříme do mezitřídy, kde bylo feňulí méně (uteklo nám to o 8 dní )...

Na stole Ešlinka problém neměla, stála jako socha, v  pohodě se nechala změřit, prohlédnout zoubky,  prohmatat a dokonce mi přišlo, že na paní rozhodčí  přátelsky pomrkává  Paní rozhodčí obdivovala její  osvalení (ptala se, jak jsme toho docílily, tak jsem jí  vysvětlila, že závodíme v agility a chodíme běhat), chválila  jeji přátelskou povahu a celkově se jí Ešlík moc líbila.  Když mi dala do ruky modrou stužku, byla jsem ten  nejšťastnější člověk na světě, protože během  předchozího posuzování červenými stužkami rozhodně  nešetřila. Když potom nastoupily všechny feny se  známkou výbornou, tak už jsem to nějak neřešila, řekla  jsem si, že si ještě trošku poběháme, protože proti  vyspělejším fenkám žádnou šanci nemáme. Ešlinka to  ale vzala naprosto vážně - běhala krásným dlouhým  krokem a v postoji stála nehnutě jako figurína  Po  dlouhém rozmýšlení paní rozhodčí řekla, že vybere 4   fenky, které půjdou o CAC a na nás ukázala jako první. To  byl další šok  No nic, tak si holt ještě chvilku  poběháme... A běhaly jsme, pak postoj a zase běhání a zase postoj a pak paní rozhodčí ukázala na Ešlinku coby vítězku třídy  Ze všeho nejdřív jsem vlepila Ešlíkovi obrovskou pusu na čelo a v očích se mi objevily slzy dojetí. Takový úspěch jsem nečekala, takže nával radosti byl obrovský a přiznám se, že jsem z toho byla chvilku "mimo". Po nás šly na posouzení další třídy a Ešlinka si sama od sebe zalezla do boudičky a okamžitě usnula. Přece jen ji unavila ranní cesta i teplé počasí. Nastoupily jsme potom ještě o klubového vítěze, ale toho vyhrála starší fenka z třídy vítězů, zkušená výstavačka. A když jsme pak opouštěly kruh, tak paní rozhodčí všem podala ruku, rozloučila se a řekla mi větičku, která mi ještě teď zní v uších "I love your lovely girl"

Posudek:
V1, CAC
good overall shape, nice head shape, good lay back of shoulder, nice neck,
good topline and fore chest, good angulation and muscled quarters, moving
little close behind

Byl to opravdu nečekaný úspěch a ještě teď jsem plná dojmů. Neznamená to však, že přestaneme agilitit  a vrhneme se do výstavního kolotoče  U výstav je to tak, že zatímco jednomu rozhodčímu se určitý typ psa líbí hodně, tak jiný rozhodčí si na něm najde kupu nedostatků - každý upřednostňuje něco jiného a chápu, že se atletická Ešlinka nebude vždy líbit každému a u jiného rozhodčího vyhraje třeba bíglík na kratších nohách s pořádným pupíkem  Jednu až dvě výstavy letos ještě navštívíme, ale jelikož by měla Ešlinka na přelomu září/října hárat, tak nám v tomto období dost výstav uteče a díky tomu se na podzim budeme věnovat radši sportování a výletování....

Výstava byla moc příjemná, kruhy prostorné a vše probíhalo bez větších problémů. Byla jsem jen trochu nemile překvapená, kolik jsem viděla bázlivých bíglíků (dost fen např. mělo strach z měrky na měření, nechtělo ukázat zuby či na sebe nechat jakkoliv sáhnout a některé feny v panice dokonce spadly či skočily ze stolu) a v kruhu u psů se na stupních vítězů zase ukázalo, že agresivita není u některých bíglů cizím slovem...... bohužel  Jsem moc ráda za to, jaká Ešlinka je -  nebojácná a lehce "střelená" po mamce a supermazlivé dobrácké "lízátko" po taťkovi - však jsem si taky i tentokrát na chvilku Dortíka vypůjčila, abych se s ním pomazlila a udělala fotečku do rodinného alba
 

A na závěr bych chtěla poděkovat Janě, že to s námi celý den vydržela, že nás v pořádku dopravila a děkuji i za krásné fotečky