NVP Brno
V sobotu jsme vstávaly hodně brzy (kolem půl třetí ráno), protože jsme byly domluvené s Janou z Beagleteamu, že se s její smečkou svezeme na NVP do Brna. Po 4. hod. jsme tedy v Jičíněvsi přesedly z auta do auta a jelo se.
Po příchodu ke kruhu jsme se dozvěděly, že místo pana Šimka (kvůli kterému jsem se hlásila, protože jsem byla docela zvědavá na jeho posudek) bude posuzovat pí. Dvořáková. No co, od ní také ještě žádný posudek nemáme, tak ono to nějak dopadne. Pozorně jsem sledovala celý průběh posuzování, ale popravdě musím říct, že jsem vůbec nepochopila styl paní rozhodčí Bíglíci, kteří by běžně dostali VD, tady najednou slavili velký úspěch (a např. ocásek zahnutý nad hřbetem až k hlavě dostal dokonce CAC ) Po té, co Jessie v mezitřídě a dokonce i Denča ve třídě vítězů dostaly VD, jsem si udělala o pí. rozhodčí obrázek a už jsem se nedivila vůbec ničemu
Když se šlo o BOBa, tak mi Jana dala na předvedení veteránku Lotynku (sama totiž předváděla ještě Ruby, které moc gratulujeme, protože si ten den vyběhala „res. BIG“). Lotka je známá tím, že se moc ráda vystavuje a svým krásným pohybem předčí mnohé mladší feny. Ale přestože letos na jaře v Ostravě stejná rozhodčí Lotynku moc obdivovala, tak dnes nás vyřadila hned jako první. V tu chvíli mi rázem došlo, že dnes nebyli posuzováni mnou předvádění psi, ale druhý konec vodítka a já jsem paní rozhodčí asi opravdu „nesedla“. Jinak si to vysvětlit neumím...
Na výstavy jsem jezdila moc ráda a i ta oprávněná VD-čka jsem uměla přijmout, ale podzimní Brno mi nějak vzalo chuť do vystavování. Psi, kteří jsou bojácní nebo naopak agresivní tak, že se kolem nich ostatní bojí jenom projít, dostávají tituly a kvalitní, povahově vyrovnaní jedinci odcházejí s nepořízenou. Toto bylo dobře vidět i v závěrečných soutěžích, kdy o titul BIS bojoval mezi ostatními i jeden bloodhound, který se své paničce vytrhnul a ošklivě zaútočil na právě se předvádějícího barzoje . Bloodhound byl za toto samozřejmě okamžitě vyloučen, ale předchozí tituly už mu nikdo nevezme. Krásný exteriér opravdu není všechno a já musím říct, že jsem moc ráda, že mám doma nejen krásné, ale hlavně pohodové bíglí holky se super povahou, a to pro mě znamená víc než všechny šampionáty světa