Na poslední výstavě jsme letos byly koncem ledna, potom přišly na řadu přípravy na příchod štěňátek a jejich odchov, takže jsme měly úplně jiné starosti, než jezdit po výstavách. Nyní už ale na Dennynce není vůbec patrné, že by kdy měla nějaká štěňátka, tak jsem se rozhodla, že vyrazíme do Bratislavy na Světovou výstavu psů alias WORLD DOG SHOW 2009. Výstavu jsem měla přihlášenou a zaplacenou už někdy od února, ale stále jsem váhala, jestli jet či zůstat doma. Organizace celé výstavy vázla již dlouho před jejím začátkem – mnoha vystavovatelům vůbec nedorazily vstupní listy, ani parkovací karty a komunikace s pořadateli byla téměř nemožná. Náš vstupní list naštěstí dorazil v pořádku a problém s nedodanou parkovací kartou se dal řešit na místě, tak jsem se nakonec - spíš ze zvědavosti - rozhodla jet (ale vůbec jsem se na výstavu netěšila).
Ve čtvrtek před odjezdem jsem šla spát kolem půl jedenácté a pár minut po půlnoci na mě už křičel budík, abych vstávala 
Bylo to kruté, ale nedalo se nic jiného dělat – vyvenčit psy, sbalit vše nejnutnější a jedeme. Ešlinku jsem raději nechala doma (tímto děkuji svým rodičům, že se o ni odpoledne vzorně postarali 
) – nechtěla jsem ji vystavovat stresu z dlouhého cestování a výstavního chaosu. V týdnu navíc údajně vypukla epidemie psincového kašle kolem Brna, takže proč to zbytečně riskovat...
Cesta utekla celkem rychle a bez zbytečného bloudění. Ve výstavní hale nás uvítaly tradičně malé kruhy, které byly určeny bíglíkům. Jak se má bígl předvést v pohybu, když se ani nemůže pořádně rozběhnout? Na to, že plemeno bígl bylo na výstavě uvedené jako 9. nejpočetnější, se mi kruhy zdály opravdu titěrné 
Obě holky posuzovala rakouská rozhodčí S. Jarmer - bylo ovšem vidět, že paní rozhodčí dávala při rozhodování přednost lehce oplácanějším bíglíkům, což ani jedna z mých vysportovaných holek opravdu není 
Docela jsem ale byla překvapená, že se do pořadí leckdy dostávaly feny s nedostatečným úhlením, úzkým chodem vzadu či jinými neduhy...
Jessie byla přihlášená do pracovní třídy - stála v postoji jako socha, bez problémů si nechala prohlédnout zoubky, paní rozhodčí se moc líbila (jako nejlepší fenu nakonec zvolila fenku stejného typu jako Jess), jen ten pohyb opět nebyl úplně to pravé ořechové, takže z toho bylo jen a jen kvůli pohybu
VD. Možná, kdyby tam byla nějaká ta překážka či tunýlek, že by Jess ožila, ale takhle to odchodila jen tak hala-bala, nožka sem, nožka tam, a dávala všem najevo, že nudné ťapkání po nějakém snobském koberečku je fakt pod její úroveň
Posudek: malá fenka, vyhovující substance, jemná fenčí hlava, mohla by mít silnější kosti na nohou, dostatečné úhlení, v pohybu lehce vybočují lokty, velmi dobrá prezentace.
Denča byla ve třídě šampiónů také moc šikovná a hezky se předváděla – hlavně v pohybu si vychutnávala tu chvilku pozornosti a prezentovala se, jak nejlíp mohla. Musela sice překousnout tu nudu při čekání v kruhu, ale zvládla to na jedničku
Vypadala dokonce o mnoho lépe, než jiné čubiny, které měly štěňata letos v zimě či na jaře a dodnes se jim pořádně nezatáhlo bříško a cecíky. Jak už jsem psala výš, Denča byla bohužel na paní rozhodčí příliš štíhlá, což vytvářelo dojem dlouhých noh, ale i tak jsem moc spokojená s výsledkem
V. Rozhodně nepatřím mezi ty, kteří jsou zdrceni, když se jejich pes neobjeví mezi čtyřkou nejlepších
Posudek: pěkná fenka, která trošku stojí na vysokých nohách, dobře tvarovaná hlava, dobrá síla kostí, hrudní koš by možná mohl být hlubší a mít větší klenbu, vzadu lehce otevřenější úhlení, hezký volný pohyb.
Výstava tedy byla víceméně úspěšně za námi a já se těšila domů. Nebo spíš kamkoliv, hlavně někam pryč z toho příšerného výstaviště. Všude se psalo, že je to „největší výstava na světě“, ale já osobně tuto světovku považuji za zatím nejhorší výstavu, na které jsem byla. Například trávníky určené k venčení psů byly téměř celé pokryté ho...y (asi bylo nafintěným páníčkům zatěžko se sehnout a sebrat bobek do igeliťáku), takže nebylo téměř kam šlápnout. Na venčení jsem vzala holky jen jednou než šly do kruhu, protože jsem měla strach, aby někde něco nechytly. Na výstavě jsem totiž potkala tolik kašlajících a chrchlajících psů a několik psů s ošklivým krvavým průjmem, jejichž páníkům asi bylo líto kvůli nemoci psa prošvihnout tak velkou událost, jako je světová výstava
Je to nehorázná nezodpovědnost majitelů psů. Vím, že při veterinární přejímce na tak velké akci nelze každého psa prohlédnout, ale tohle bylo na mě prostě moc. Takže co říct závěrem - na nějakou tu výstavu zcela určitě zase někdy vyrazíme, ale co vím jistě, tak na světovku a do Bratislavy po těchto zkušenostech už raději víckrát neee
